Upír Nosferatu

Klasický horor nemej éry vychádza zo slávneho Stokerovho románu Dracula, ale kvôli problémom s autorskými právami musel Friedrich Wilhelm Murnau zmeniť názov i mená postáv. A tak vo filme mladý úradník realitnej kancelárie Hutter prichádza do Transylvánie na hrad bohatého kupca, grófa Orloka (nakrúcalo sa na Oravskom hrade). Po jeho návrate už nič nie je tak ako predtým.

„Nikdo neuteče svému osudu,“ tato slova provázejí lehkovážného úředníka Huttera na jeho služební cestě do nitra Transylvánie. Obchodní kontrakt se ale postupně mění na zápas o holý život. Bohatý podivínský kupec hrabě Orlok je ve skutečnosti hrůzyplná bytost toužící po čerstvé krvi. Po dramatickém návratu Huttera (a zároveň i Nosferata) zpět do civilizace už nic není jako dřív. Upír v podobě děsivého přízraku a morové epidemie rozvrací řád poklidného maloměsta. „Poslechněte si záznam o velkém umírání,“ hlásá úvodní titulek jednoho z nejpodivnějších filmů, jaký kdy byl natočen. Vše se dovídáme z úst někoho jiného. Možná je to poučený Hutter nebo jeden z přeživších lékařů nebo třeba jen náhodný svědek rozvratu ve městě. (…) Ještě nikdy nebyl děj filmu sevřen tak suverénně, a přitom velmi lehce a prostě. Právě tato lehkost přechodu mezi snem a skutečností, provázející většinu Murnauovy tvorby, inspiruje kritiku k vytvoření pojmu „Murnau’s touch“: umění stvořit atmosféru za pomoci světla, stínu a pohybu a ještě něčeho navíc… Zatímco jiní stavěli tuny kulis v ateliérech, Murnau si vystačil zdánlivě jen s pouhým „pozorováním“ přírody. S pozorováním, které spíše než dokumentaci znamená magický akt odhalování skryté skutečnosti. Postava upíra se vynořuje z hloubi prostoru (podobně jako u Fausta) a zpětně zapadá do temnoty. (…) Dodnes šokuje odkaz Upíra Nosferatu jako metafora rozsévače zla. Murnau mu propůjčil takové aspekty fyzického odporu, že stačí pouhá nápověda v podobě nepřirozeného pohybu (stop animace, pixilace, žabí perspektiva, vertikální snímání, vyklánění se z úhlopříček obrazu), aby se „rozkřičela“ divákova fantazie. (…) Nejnovější snahy restaurátorů z Murnau Stiftung Institut vracejí Nosferatovi jeho původní formu, v jaké jej mohli poprvé spatřit diváci během premiéry 4., respektive 5. března 1922 v Berlíně. (…) Význam Nosferata přerostl dávno svůj původní odkaz a stal se předmětem k častým parafrázím, parodiím i pokračováním.

Jiroušek, Martin: Upír Nosferatu – Filmové listy Projekt 100 – 2009

„Nepřiznaná“ adaptace slavného románu Brama Stokera Dracula, jež byla kvůli autorským právům přejmenována na Upíra Nosferatu (v originále s dovětkem Symfonie hrůzy), patří mezi mistrovská díla německého expresionismu. Tvůrci sice změnili jména postav (Orlok = Dracula, Hutter = Harker, Ellen = Mina, Knock = Renfield), místo děje (druhá část příběhu se místo Anglie odehrává ve fiktivním německém městě Wisborg, jež odkazuje na Wismar) a zčásti upravili i děj (především závěr), Stokerova vdova filmaře přesto zažalovala. Soud až v červnu roku 1925 přikázal zničit negativy. Mezitím studio Prana-Film zkrachovalo a dílo se zachránilo jen díky velkému množství kopií.

– Tajemně imaginativní variace hororu o upírském hraběti z Transylvánie, který si zakoupí dům v „civilizované“ cizině, aby nasytil touhu po „nové krvi“, do příběhu vnesla ještě další změny. Zcela do pozadí ustoupily postavy Mininy přítelkyně Lucy i profesora Van Helsinga (překřtěného na profesora Bulwera). Z filmu také zmizely „Draculovy nevěsty“, jež v románu nejzřejměji personifikovaly sexuální úzkosti i potlačované tužby viktoriánské doby i samotného autora. A především Nosferatu nečiní (na rozdíl od Draculy) ze svých obětí upíry, ale všechny je usmrcuje.

– Využití stylizovaných mezititulků i koncept filmu jako kronikářského záznamu naopak korespondují s předlohou, jež je přetlumočena prostřednictvím deníkových zápisků, dopisů, telegramů, fonografických záznamů a novinových výstřižků. (…) Bezpočet dalších adaptací klasiky upírské literatury se lišilo zpracováním, stylizací, úrovní triků, drastičností, erotickou symbolikou i růzností interpretací. Žádný z Murnauových následovníků však nevytvořil jen prostřednictvím hry světla a stínů či nezvyklých kamerových úhlů (žabí perspektiva) tak „metafyzickou“, strašidelnou i poetickou atmosféru zároveň.

-tse- : Upír Nosferatu – Filmový přehled 3/2009